Uspěje ten, kdo dělá lyžování opravdu naplno

Hodnocení olympijských her vždy patří těm nejpovolanějším. V případě běžeckého lyžování je to předseda Úseku běžeckých disciplín Aleš Vaněk. Nechtěli jsme ale znát pouze jeho hodnocení, ale samozřejmě i plány a vize do dalších let, neboť skončením XXV. ZOH se už rozbíhá nový čtyřletý olympijský cyklus.

Aleši, jsou za námi ZOH. Vrchol sezóny, ke kterému směřoval čtyřletý tréninkový cyklus. Jak olympiádu hodnotíš z pohledu reprezentace v běhu na lyžích?

Naši reprezentanti na vrcholu čtyřletého cyklu obstáli velmi dobře. Na posledních OH v Pekingu se pohybovala umístění mezi 20. a 30. místem, štafety a team sprinty kolem 10. místa. A letos máme umístění v TOP 5 a TOP 10 a další výsledky mezi 10. a 15. místem. V týmových závodech jsme závodili do 10. místa. Kdo by před OH řekl, že ve štafetě mužů porazíme Švédy, Němce a Švýcary? Myslím, že skoro nikdo by tomu nevěřil. Parádní výsledky nejsou náhoda, svoji výkonnost už závodníci ukazovali v minulých sezónách, ať na MS nebo v jednotlivých závodech SP. Důležité je poctivě trénovat, věřit si a formu správně načasovat. To se našim nejlepším podařilo.

Nejlepší výsledek zajel Jirka Tuž při klasickém sprintu. Čím tě Jirka na OH, nebo možná i v rámci celé sezóny překvapil?

Jirka Tuž je společně s Matyášem Bauerem budoucností běžeckého lyžování. Jsou to velmi mladí a správně ctižádostiví sportovci. Jirka již v loňské sezóně dokázal být v rámci SP ve sprintu ve finále. Před OH zajel velmi kvalitní závody ve SP a na OH ve sprintu ukázal všem, do jaké výkonnosti zatím dorostl. Mohl bych vám říci, že jsem to čekal, ale to, co předvedl ve čtvrtfinále a semifinále, jak "zatočil" se všemi konkurenty v rozjížďkách, to nemohl čekat nikdo. To bylo na absolutní výkon, ne na taktiku nebo na závěrečný sprint.

Co se v přípravě ukázalo jako správná cesta, na čem nebo i na kom bude běžecké lyžování stavět i v dalších letech?

Po výsledkovém propadáku na posledních OH v Pekingu jsme si společně s vedením ASC Dukla nastavili systém přípravy reprezentace. Do té chvíle to bylo tak, že reprezentace žila v jakési vlastní bublině, jezdila po SP a prakticky nikdo z ČR se s nimi nemohl v zimě poměřit na závodech. Po Pekingu jsme nastavili prolínání reprezentace A i B již v přípravném tréninkovém období a další důraz jsme dali na práci reprezentantů mimo vlastní soustředění. Byť se to tehdejšímu hlavnímu trenérovi moc nelíbilo, později za námi přišel s tím, že je to dobrý nápad. Stavět musíme na společné přípravě. Samozřejmě máme Katku, která se připravuje v Norsku (a svědčí ji to) , ale i ona musí po domluvě se svým trenérem jezdit na některá reprezentační soustředění, která zapadají do jejího modelu přípravy.

A naopak, co je potřeba přehodnotit a změnit?

Olympiáda jasně ukázala, že závodníci, kteří obětují reprezentaci, tréninku, závodění, regeneraci atd. 100 % svého úsilí, uspějí. Ti, kteří mají lyžování jen jako koníček, nemají na takové úrovni šanci závodit. Určitě chceme a budeme po sezóně s mnoha závodníky mluvit o jejich vlastním nastavení a motivaci směrem k příští olympiádě. Úsek běhu společně s ASC Dukla připraví pro závodníky ty nejlepší možné podmínky pro trénink a závodění, ale budeme požadovat 100% přístup a profesionalitu. Takže u některých závodníků musíme změnit pohled a přístup k reprezentaci.

Co se týká složení reprezentačního týmu, jaké ty jako předseda ÚBD očekáváš změny do další sezóny?

Co se týče reprezentace, rád bych připravil tým, který bude mít vrchol na OH za čtyři roky. Zároveň již v tuto chvíli máme závodníky, kteří budou chtít uspět už příští rok na MS ve Falunu – bavíme se o Katce Janatové, Michalu Novákovi, Ondrovi Černém, ale i o našich dvou stále ještě velmi mladých závodnících Jirkovi Tužovi a Matyáši Bauerovi. Tato skupina by měla být doplněna mladými závodníky, na které v prvním roce nebude úplně tak velký tlak uspět hned na příštím MS, ale musí začít postupně vystrkovat růžky v jednotlivých závodech SP. Postupně k nim vždy v dalších letech přiřadit nejlepšího závodníka z B týmu nebo výjimečného juniora či juniorku.

Jaké naděje běžeckého lyžování nám vyrůstají v dorosteneckých nebo juniorských kategoriích?

Mluvit o konkrétních jménech v juniorech nebo dorostencích je asi dost předčasné, neboť do dospělého lyžování je ještě čeká obrovský kus cesty. Talenty v těchto kategoriích určitě máme a mohu je sledovat osobně na každých závodech, které navštívím. Je jen na nich samotných, jak se k dřině, která je čeká, postaví.

Co vnímáš jako podstatné věci, které chybí při výchově nových medailistů v českém běžeckém lyžování?

Hodně jsme jako běh na lyžích v minulosti zaspali v budování areálů s umělým zasněžováním. Poslední zimy nám jasně ukazují, že jistota přírodního sněhu není ani ve výšce 1000 m. Úsek běhu může naplánovat kalendář závodů na sezónu, ale jistota jejich pořádání prostě chybí. Vezměte si, že nejmladší sportovci půl roku trénují a když mají být v zimě na sněhu, jistota tréninku a závodů tady pro ně není.

Takže infrastruktura areálů s umělým zasněžováním je to, co nám pomůže při výchově mladých závodníků.

Další důležitou věcí pro lyžování jako zimní sport obecně je podpora a postupné budování Národního sportovního centra zimních sportů. Dlouhá léta se o vybudování NSC v Harrachově mluví, ale letos pevně věřím, že s historicky prvním ministrem sportu dostane tento projekt skutečnou podporu.

No a poslední otázka se nemůže nedotknout fenoménu skončené olympiády – co ty jako bývalý výborný běžec na lyžích říkáš tomu, co na ZOH předvedl Johannes Klaebo a že vlastně na dvou posledních vrcholných akcích nepustil na nejvyšší stupínek nikoho jiného?

Každý sport má období, ve kterém kraluje někdo výjimečný. Byl to Wayne Gretzky v hokeji, trio Djokovic, Nadal a Federer v tenisu, Usain Bolt v atletice, nyní Tadej Pogačar v cyklistice a běžecké lyžování v současnosti prožívá parádní éru Johannese Klaeba. Je skvělé ho sledovat při závodech. Mě by navíc ještě moc zajímalo, jak trénuje, jak regeneruje, jak se vypořádává s médii atd. Je prostě výjimečný a velký sportovní vzor pro mladé začínající lyžaře.