Úprava tratí mě nepopsatelně naplňuje

V době vánočních svátků, kdy většina myslí na svoji rodinu, Ježíška a pohádky, má ředitel Jizerské o.p.s. Martin Kunc napilno z jiných důvodů. Přemýšlí nad Snow Pro 70, snowfarmingem, předfrézou u stopařů nebo nad gumovými pásy. Nejvíce ale sleduje předpověď počasí. Tento rozhovor vznikl v pátek 26.12. 

Martine, na Bedřichově se lyžuje už od poloviny listopadu, a to i přes vyloženě teplé počasí, které u nás v prosinci panovalo. Jak se vám to podařilo?

Upřímně – nebylo to jen o štěstí. Hodně nám pomohl systém Snow Pro 70, který bereme jako důležitý doplněk ke stávajícímu zasněžování. Tento systém pořídila obec Bedřichov díky projektu INTERREG, což je česko-polská příhraniční spolupráce. Díky tomu jsme dnes schopní vyrábět technický sníh i v podmínkách, kdy by to ještě před pár lety vůbec nešlo. Ale samotná technika by nestačila. Je to hlavně o skvělém týmu lidí – o zkušenostech, o tom nebát se jít do práce v noci a o víkendech.

Každoročně se Bedřichov na začátku února stává díky Jizerské 50 centrem dálkového běžeckého lyžování. Připravit tratě není jen práce, je to poslání. Jaký je váš osobní vztah k běžkám?

Pro Jizerskou o.p.s. pracuji už 25 let. Začínal jsem jako rolbař a dodnes se úpravy tratí osobně účastním. Pořád mě to baví a naplňuje. Je to nepopsatelný pocit, když potkáte spokojené lyžaře, vidíte radost dětí z krásně připravených tratí a jste obklopený přírodou Jizerských hor a skvělými lidmi. Na běžkách mě tak často nepotkáte. Párkrát za zimu, většinou s dětmi nebo jen na krátké sklouznutí. Zbytky volného času se snažím trávit hlavně s rodinou. Dcera Natka lyžuje závodně a syn Martin mi často pomáhá i na stadionu. Teď si k běžkám začíná nacházet cestu také, což mi dělá obrovskou radost.

Bedřichov není jen centrum Jizerské 50, ale i hlavní nástupní místo Jizerské magistrály. Jak se změnila zimní údržba tratí?

Změnilo se toho hodně. Technika, počasí i nároky lidí. Dnes jsme mnohem víc závislí na technickém sněhu, hlavně na stadionu. Dřív člověk čekal, co napadne, a to se upravilo. Dnes se musíme naučit pracovat s tím, co máme, a vytvořit podmínky, aby si mohli zalyžovat děti, mládež i veřejnost, i když přírodní sníh chybí. Někdy je to o hledání kompromisu – připravit okruh, který je bezpečný, zajímavý a aby lidi bavil, i když se jezdí pořád dokola. Průběžně investujeme do techniky, abychom dokázali na tyto podmínky reagovat. Letos jsme díky našim partnerům pořídili nové gumové pásy už i na třetí rolbu, která působí na Jizerce. Učíme se pracovat s rolbami na úplném minimu přírodního sněhu, což je bohužel realita posledních let.

Dřív se asi neupravovalo skoro každý den. Je to tak?

Určitě ne. Hodně pomohla technika. Máme dvě rolby s předfrézou u stopařů, což nám dává úplně jiné možnosti – kvalita úpravy je jinde a zároveň je to efektivnější. Četnost úprav ale pořád hodně závisí na počasí a stavu magistrály. A je fér říct i druhou stránku věci – úprava tratí je drahá záležitost. Bez partnerů, sponzorů a podpory obcí bychom to nezvládli. Snažíme se lidi motivovat, aby přispívali na úpravu tratí, když jsou spokojení. Pořád se nám ale nedaří dostat tuhle myšlenku do širšího povědomí. Přitom kdyby každý návštěvník přispěl třeba 20 korun, měli bychom nejen na úpravu, ale i na další rozvoj – techniku, infrastrukturu, kvalitu služeb.

Kolik má Jizerská magistrála nástupních míst?

Je jich několik desítek. Nejčastěji lidé vyrážejí z Bedřichova, Hrabětic, Smědavy, Jizerky, ze Souše, Bílé Desné, Albrechtic nebo z Pekla v Josefově Dole. Ne všude je parkování ideální, ale snažíme se spolupracovat s obcemi tak, aby byla magistrála dostupná z co nejvíce míst. Tomu také přizpůsobujeme úpravu tratí – při každé úpravě se snažíme mít připraveno co nejvíce nástupních míst, tam kde nám to sněhové podmínky dovolí.

Kromě Jizerské 50 se v Bedřichově koná spousta dalších závodů. Kolik jich bylo loni?

Přesné číslo teď z hlavy nevím, ale byly to desítky závodů, kempů a akcí. Hodně se soustředíme na děti a mládež. V dětech je naše budoucnost – je potřeba jim vytvořit adekvátní podmínky nejen pro závodění, ale i pro trénink. Zároveň je důležité, aby si vybudovaly vztah nejen k běžkám, ale ke sportu obecně a také k přírodě, ve které se pohybují. Učí se vzájemné toleranci a respektu k ostatním lidem ve stopě, což je dnes možná důležitější než kdy dřív. Když slyšíme od klubů z celé republiky, že se jim u nás líbilo a že se rádi vrátí, bereme to jako velké ocenění.

Jizerská 50 je pořád vrcholem sezóny. Jak moc sledujete počasí?

Hodně. Vlastně pořád. Sledujeme nejen běžné předpovědi, ale i modely přímo pro naše lokality. Před závodem je počasí téma číslo jedna, ale nespoléháme se jen na něj. Snažíme se být připravení na všechny varianty podle toho, kolik je na trati přírodního sněhu.

Jaké máte další plány do budoucna?

Chceme dál rozvíjet technické zasněžování. Máme připravený projekt zasněžování směrem k Buku, který by letos výrazně pomohl – běžkaři by už nyní mohli využívat několik kilometrů tratí, podobně jako je to běžné v zahraničí. Samozřejmě je potřeba na tyto projekty sehnat finanční prostředky.

Dalším připraveným projektem je vybudování zázemí na bedřichovském stadionu, které by sloužilo Jizerské, o.p.s., jako technické zázemí, ale i široké veřejnosti – nejen běžkařům, běžeckým oddílům, ale všem návštěvníkům Jizerské magistrály. Připravujeme také projekt na uskladnění sněhu přes letní období (snowfarming). V tom vidíme budoucnost běžeckého lyžování – sníh se vyrobí v ideálních teplotách, uskladní a na začátku sezóny výrazně pomůže. Díky tomu se ve Skandinávii daří zahajovat sezóny i v obdobích, kdy není přírodní sníh, a udržet vysokou kvalitu tratí pro veřejnost i závody.

A na závěr – jak jste si letos užil Vánoce?

Popravdě? Moc ne. Zima je pro nás vrchol sezóny a Vánoce jsou často pracovní jako každý jiný den. Ale když pak stojíte na stadionu, vidíte plno lidí a slyšíte, že jsou spokojení, tak vám to všechno dává smysl.