Těší mne, že se vrací zájem fanoušků

Po skončení letošní závodní sezóny jsme využili příležitost a požádali o rozhovor reprezentačního trenéra Vasila Husáka. Co ho nejvíce zaměstnává, jaký letošní výsledek mu udělal největší radost, jaké má plány do další sezóny, nebo co ze stylu tréninku Johanese Klaeba snaží přenést na nováčky? A protože je konec sezóny, zeptali jsme se i na případnou veselou historku z natáčení.

Pane trenére, máte za sebou asi hodně náročnou trenérskou sezónu. Vést jako hlavní trenér současně tým mužů i žen, to muselo být hodně náročné.

Každý, kdo má alespoň částečný vhled do naší práce, uzná, že to bylo opravdu velice náročné. Už jen každoroční pobyt mimo domov minimálně devět měsíců je těžký.

Samotné plánovaní tréninků zabere podstatnou část dne. Musíte s jednotlivými sportovci na tom procesu neustále pracovat, diskuse s nimi jsou důležité před tréninkem i po něm. Je důležité, aby to měli sportovci ušité na míru. A protože sportovců byl poměrně velký počet, tak jedete od rána do večera.

Ale být trenérem, to asi není jen o plánování tréninků, že?

Ano, kromě náplně tréninků musíme myslet hodně dopředu při plánování jednotlivých tréninkových kempů. Poměrně dost zabere příprava celé závodní sezóny. Nejde jen o sportovní zátěž, ale i o celou logistiku. Celý tým se přesouvá prakticky každý týden na jiné místo, spí v jiném hotelu. Přesouváme se v několika skupinách v různých dopravních prostředcích - nejenom auta, ale i letadla a lodě. Vedle toho všeho je potřeba být v kontaktu s lékařským zabezpečením týmu, musíte zvládnou prodiskutovat věci také s fyzioterapeuty a servisem. A když to je vše doladěné a člověk si myslí, že má vše pod kontrolou, začnou různé nemoci a další změny. V té chvíli je potřeba být velmi flexibilní. Naštěstí v tom nejste sám a máte vedle sebe celý tým kamarádů a spolupracovníků, kteří jsou na velice profesionální úrovni.

V průběhu sezóny se podařilo několik hodnotných výsledků. Kterého si vy jako trenér vážíte nejvíce?

Nejvíce si vážím podpory týmu. Je to taková srdeční záležitost. Pokud se ptáte na výsledek, tak vždy je to ten, při kterém se sportovec v cíli usměje a je alespoň trochu spokojen. Určitě mě těší, že se nám vrací zájem fanoušků.

Kdybyste se měl ohlédnout za sezónou, jaké zhodnocení by to bylo? Začněme nejdříve ženskou reprezentací.

Já bych nerad hodnotil ženy a muže zvlášť. Pokud to mám zhodnotit jako celek, tak určitě je to další pokrok. Zkušení sportovci potvrzují svou vysokou úroveň a mladí se zlepšují, někteří jako Jirka Tuž nám ukazuje, že limity se dají posunout hodně vysoko.

Každý rok si říkám wow, zase se to povedlo, to už snad dál nejde. A nakonec je další rok zase lepší.

Kde vidíte asi největší rozdíl mezi námi a ostatními lyžařsky vyspělými zeměmi?

Dříve jsem si myslel, že nějakým profesionálním přístupem, know-how. Ale na tom jsme hodně zapracovali. Když sleduji Michala a Kačku, jaký přístup přinesli do týmu a jakým jsou příkladem pro ostatní sportovce, tak to je paráda. Jaký pokrok udělal Martin Blaschke se svým servisním týmem. Kolikrát sleduji organizaci závodního dne u jiných servisů od velkých týmů, ale ten náš už většinu z nich svou kvalitou převyšuje. S doktorským týmem jsme se taky hodně posunuli, to, co přináší svými postřehy v laboratoři CSM, to je paráda. A platí to ale i opačně, co zase mi za zkušenosti a postřehy pro vytrvalostní sporty přinášíme z našeho tréninkového prostředí do ČR.

Takže vše gradovalo směrem k OH, neovlivní to ale cíle do další sezóny?

Teď už si myslím, že cíle se dají pořád posouvat výše. Jen musíte v našem prostředí být více efektivní ve všech ohledech než jsou ty "velké" týmy. Nejenom v tréninkové zátěži, ale v maximálním využití všech zdrojů, jak lidských, tak ekonomických. Musíte pořád vnímat, z jakého prostředí vycházíte a co vám to prostředí nabízí. Musíte hledat svoji cestu.

Jaké věci se letos podařily a rád byste je do přípravy zařadil i v další sezóně?

Určitě organizace a zvládnutí Tour. Tam každý rok 90 % týmů končí s absolutně zdravotně rozloženým týmem. Letos díky spolupráci s naším kuchařem Petrem Pejřimovským se nám podařilo udělat super podmínky k bezpečnému zvládnutí takové akce v takový čas.

Pokud jde o sportovní stránku, tak určitě využití poznatků z výškových pobytů a zařazení přípravy před OH v tomto prostředí pro ty, kterým to sedí nejvíce.

Jak vnímáte jako profesionální trenér výkony Johanese Klaeba? Přeci jen máte asi možnost jej sledovat několik měsíců nejen při závodech.

Na tréninku byste ani nepoznali, že jde o někoho tak neuvěřitelného. Když jede pomalý trénink, tak opravdu v klidu a pomalu. Rád ho používám u nováčků jako ukázku tréninku v nízké intenzitě. Trochu mě těší a dělám si z toho legraci, že kopíruje náš trénink ve výšce. Začal s tím ve stejný rok a na stejném místě jako já s Michalem, zřejmě dobrý ročník, ale vážně. V každé generaci byl vždy nějaký výjimečný jedinec, který posouval hranice našeho sportu, ale v případě Johanese je to opravdu něco neuvěřitelného. Pochybuji, že se to bude ještě někdy opakovat. Doporučuji všem ho vidět, alespoň v televizi.

A jelikož je konec sezóny, neměl byste pro nás nějaké veselé historky z natáčení, respektive co úsměvného uplynulá sezóna přinesla?

Nakonec nejtěžší otázka. Přemýšlím, ale všechno jsou to takové interní drobnosti.

Určitě jsem rád, že tak často nelítám se sportovci letadlem, obzvlášť s Michalem, s kterým ta letadla mají poměrně velikou pravděpodobnost komplikovaného letu a příběhů s tím spojených.