Nechtějme výsledky, požadujme výkony

Zatímco mediálně nejsledovanější akcí letošní zimy byly olympijské hry, Václav Haman se jakožto reprezentační trenér juniorů soustředil na vrchol jiný - mistrovství světa juniorů, které proběhlo v norském Lillehammeru ve dnech 2.-8. března. Jak hodnotí výsledky juniorských reprezentantů a dovedl by si jako odborný trenér představit zavedení norského modelu do výchovy mládeže v ČR?   

Václave, je za námi vrchol sezóny pro juniorské kategorie, kterým bylo mistrovství světa juniorů v Lillehammeru. Než se zaměříme na výsledky z MSJ, jak bys zhodnotil celoroční průběh přípravy juniorů?

Těžiště přípravy juniorského družstva je na klubech a na osobních trenérech. Úsek se snaží zajistit nadstavbu, v jejímž rámci jsme s juniorským týmem byli na soustředění v Peci pod Sněžkou a dvakrát, v září a v říjnu v Oberhofu. Tam jsme využili tamních takřka dokonalých podmínek pro tréninkovou přípravu. A především se snažíme absolvovat s reprezentací většinu závodů FESA Cupu.

Z pohledu této přípravy, jak výsledkově hodnotíš MSJ?

Osobně moc nechci hodnotit výsledky, spíše jednotlivé výkony. I v juniorech jde stále o vstup do "opravdového" lyžování. Děláme vytrvalostní sport, kde skutečnou výkonnost lze, dle mého přesvědčení, posuzovat objektivně až po 23. roce věku. Nicméně výkony na MSJ byly lehce nad očekáváním. Zejména čtvrté místo Kateřiny Duškové ve sprintu byl skvělý výsledek. Když jsme s kolegy trenéry výsledky analyzovali, došli jsme na poslední takový u generace Jakš, Razým nebo Nývltová. Přesto, že si jich samozřejmě velice vážíme, je to už bohužel trochu historie :-)

Další pozitivní jev je, že se nám oproti předchozím rokům posunul "průměr" výsledků více k dvacátým, třicátá místům. Vím, že pro laickou veřejnost to nezní jako velký rozdíl, ale pro odbornou to znamená, že se krok po kroku, rok za rokem zlepšujeme. A tedy postupně se přibližujeme našemu cíli, tedy vrátit se tam, kam si myslíme, že patříme. Tedy do širší světové špičky lyžařských států.

Dá se z tohoto vrcholového porovnání se světem hodnotit i český model přípravy mládeže na dospělé lyžování?

Velmi obtížně. Ten model přípravy je odlišný. Ale naznačí nám jednak zda u mládeže jdeme správnou cestou a také jak budeme schopni v blízké budoucnosti doplňovat seniorskou reprezentaci.

Po olympiádě se objevují analýzy norského modelu výchovy mládeže, který minimalizuje hodnocení a tlak na výsledky, ale naopak rozvíjí radost a pestrost provozovaných sportů, bez brzké specializace. Jaký model je ti bližší, český, nebo norský?

Ono mnohdy nejde o analýzy, ale o mediální zkratky typu "v Norsku nevyhlašují vítěze do 13 let, proto mají více medailí". Život ve Skandinávii, potažmo ve zmiňovaném Norsku, a u nás ve střední Evropě je odlišný. Odlišný je i systém přípravy a samozřejmě i školství. A co já vnímám jako dva nejvýznamnější rozdíly právě vzhledem ke zmiňovanému tématu jsou životní styl běžných rodin, kdy pohyb, nikoliv a priory sport, jsou absolutní součástí běžného života rodiny, a druhým rozdílem je popularita lyžování jako sportu a životního stylu.

Z uvedených důvodů vnímám norský model do střední Evropy nepřenositelný. Na druhou stranu bychom se měli co nejvíce inspirovat úspěšnými modely. Předčasná specializace, lpění na výkonech a výsledcích v příliš mladém věku, akce typu ODM či Hledáme nové talenty rozhodně nepřispívají k tomu, o čem zde hovoříme. Bohužel ale nežijeme ve vzduchoprázdnu, systém financování sportu je postaven na "počtech", počtech startů. Vysokoškolský sport de facto neexistuje, infrastruktura je zastaralá, mnohdy neexistující. Prostředky jdou často do nesmyslných, dlouhodobě neudržitelných projektů. To všechno je potřeba brát v úvahu. Přidáme-li globální oteplování, nákladnost lyžování a přiznejme si i náročnost sportu jako takového, tak se domnívám, že nezmění-li celá česká společnost vnímaní sportu, tak se o norském přístupu, byť mě osobně je milejší, můžeme jen snít.

Jak si jako trenér zanalyzuješ letošní přípravu a co si vezmeš do dalšího tréninkového ročníku?

Potřebujeme sníh, potřebujeme kvalitní zázemí, dobré a upravené tratě. Potřebujeme ve sportovcích budit vášeň pro náš sport, pro pohyb samotný. Nejezdit na vrcholné akce pro výsledky, ale předvést zde co nejlepší výkony. A bude-li toto všechno splněno, myslím, že cesta, kterou jsme se vydali, není špatná. Pro juniorskou reprezentaci bych rád zachoval akce v přípravném období tak, aby byly skutečnou nadstavbou klubové přípravě.